Stříhání za stovky korun není čistý výdělek. Malé salony platí účty, které zákazník nevidí

Když zákaznice zaplatí za střih několik set korun, snadno získá pocit, že kadeřnice vydělává velmi dobře. Jenže ceník neukazuje skutečný příjem. Ukazuje pouze obrat, ze kterého se ještě platí nájem, energie, materiál, odvody, rezervační systém, vybavení i období, kdy do salonu téměř nikdo nepřijde.

Kadeřnictví patří mezi služby, u kterých lidé nejčastěji porovnávají cenu s časem. Střih trvá hodinu, stojí například 600 až 900 korun, a tak si zákazník rychle spočítá, že za jeden den může kadeřnice vydělat několik tisíc. Při plném diáři to na papíře vypadá jako velmi slušný byznys.

Jenže právě tady vzniká největší omyl. Cena služby není čistý příjem. Je to částka, ze které se platí celý provoz. A u malého salonu nejde jen o šampon, nůžky a vodu. Kadeřnice často funguje jako samostatná podnikatelka, recepční, účetní, marketérka, uklízečka i člověk, který musí každý měsíc sehnat dost klientů, aby vůbec zaplatil základní náklady.

Kdo nikdy nepodnikal ve službách, ten často podceňuje jednu zásadní věc: náklady běží pořád, ale klienti nechodí rovnoměrně. Jsou týdny, kdy je diář plný. A pak období, kdy lidé šetří, odkládají barvení, odjedou na dovolenou nebo prostě nepřijdou.

Obrat může vypadat dobře, ale realita je jiná

Malý salon v menším městě může měsíčně dosáhnout obratu kolem desítek tisíc korun. Na první pohled to působí jako částka, ze které se musí žít pohodlně. Jenže ještě předtím, než si podnikatelka pošle peníze domů, odečítá se nájem, energie, materiál, povinné odvody, telefon, internet, rezervační systém a další provozní výdaje.

Jen samotný nájem může v menším městě vyjít na nižší desítky tisíc korun ročně, ale měsíčně stále tvoří zásadní položku. K tomu se přidávají zálohy na energie, které u salonu nejsou zanedbatelné. Myje se zde mnoho hlav, používají se fény, žehličky, osvětlení, pračka, ohřev vody a další vybavení.

Materiál je další položka, kterou klient většinou nevidí. Barvy, přelivy, fólie, šampony, masky, rukavice, ručníky, dezinfekce, jednorázové pomůcky. U složitějších služeb nejde o drobné. A pokud chce kadeřnice pracovat s kvalitní kosmetikou, musí ji nejdřív nakoupit.

Do ceny se promítá i čas, který nikdo neplatí

Kadeřnice nevydělává jen tehdy, když drží nůžky. Mezi zákazníky uklízí, pere ručníky, objednává materiál, odpovídá na zprávy, přesouvá termíny, připravuje barvy, řeší účetnictví a udržuje salon v chodu. Tenhle čas se ale zákazníkovi samostatně neúčtuje. Musí být započítaný v ceně služeb.

Stejné je to se vzděláváním. Trendy ve střizích, barvách a technikách se mění. Pokud kadeřnice nechce zůstat stát na místě, musí jezdit na školení, sledovat nové postupy a investovat do sebe. Zákazník pak očekává moderní výsledek, ale málokdy přemýšlí nad tím, kolik času a peněz stojí udržet si řemeslo na úrovni.

Další věcí je vybavení. Křeslo, zrcadla, mycí box, fény, žehličky, nůžky, kartáče, skříňky, světla. Nic z toho nevydrží navždy. Když se něco rozbije, podnikatelka to musí zaplatit. Neexistuje žádné firemní oddělení, které by problém převzalo.

Nemoc a dovolená jsou pro živnostníka drahé

Zaměstnanec má výplatu pravidelně. Podnikatel ve službách ji nemá jistou nikdy. Když kadeřnice onemocní, příjem se zastaví prakticky okamžitě. Klienti se přeobjednají, část z nich už se nevrátí a náklady mezitím běží dál. Nájem se musí zaplatit i ve chvíli, kdy salon týden stojí.

Podobné je to s dovolenou. Když si kadeřnice vezme volno, neznamená to placené prázdniny. Znamená to výpadek příjmu. A pokud nemá vytvořenou rezervu, dovolená se stává luxusem, který si raději odepře.

Právě proto může podnikatelka s obratem, který zvenku vypadá velmi dobře, ve skutečnosti žít podobně jako člověk s běžným platem. Rozdíl je v tom, že nese mnohem větší riziko. Když se rozbije vybavení, zaplatí ho sama. Když onemocní, přijde o příjem. Když zdraží energie, projeví se to hned.

Levné služby často znamenají tlak na samotného člověka

Češi jsou citliví na ceny, což je pochopitelné. Jenže u služeb se často zapomíná, že příliš nízká cena se někde projeví. Buď na kvalitě materiálu, na čase věnovaném klientovi, nebo na samotném člověku, který službu poskytuje.

Pokud má být střih levný, rychlý, profesionální, v čistém salonu a s milým přístupem, někdo musí ten rozdíl zaplatit. Často ho platí právě kadeřnice svým volným časem, vyčerpáním nebo tím, že si neodkládá dost peněz na rezervu.

To neznamená, že každá cena je automaticky oprávněná. Zákazník má právo vybírat podle svého rozpočtu. Ale než někdo označí kadeřnici za drahou, měl by si uvědomit, že neplatí jen za hodinu stříhání. Platí za provoz celého místa, zkušenost, materiál, hygienu, čas, odpovědnost a riziko. A právě to je rozdíl mezi pohledem z křesla a pohledem za zrcadlem. Zákazník vidí účtenku. Kadeřnice za ní vidí celý měsíc účtů.