Školní výbava vyšla řadu rodičů na více než 3 tisíce korun. Nejčastěji se snaží ušetřit na batohu

Návrat dětí do školních lavic znamená pro rodinné rozpočty citelný zásah. Téměř tři čtvrtiny rodičů letos zaplatily za výbavu jednoho školáka více než dva tisíce korun a téměř každý pátý se dostal dokonce nad pět tisíc. Přesto existují položky, které většina domácností odmítá kupovat každý rok znovu.

Začátek září přináší rodičům vedle návratu k běžnému školnímu režimu také pravidelný účet za nové sešity, psací potřeby, přezůvky, oblečení nebo výtvarné pomůcky. Přestože jednotlivé položky často stojí jen několik desítek či stovek korun, při zaplnění celého nákupního košíku výsledná částka rychle roste. Největší skupina českých rodičů letos vydala za školní výbavu jednoho dítěte mezi dvěma a třemi tisíci korun. Více než 42 procent domácností se přitom dostalo přes hranici tří tisíc korun. Vyplývá to z průzkumu uskutečněného mezi 1800 rodiči z celé republiky.

Tři tisíce nejsou výjimkou, část rodičů zaplatila přes pět tisíc

Nejčastěji se rodiče vešli do rozmezí od 2001 do 3000 korun. Takovou částku uvedlo 33,4 procenta dotázaných. Dalších 24,4 procenta rodin zaplatilo za jedno dítě mezi 3001 a 5000 korunami a 18,3 procenta respondentů přiznalo, že jejich předškolní nákup překročil pět tisíc korun. Celkem tak více než čtyři z deseti rodičů utratili za výbavu školáka přes tři tisíce korun.

Na druhé straně existují domácnosti, kterým se podařilo náklady udržet výrazně níže. Do jednoho tisíce korun se vešlo 10,3 procenta rodičů a mezi 1001 a 2000 korunami zaplatilo 13,7 procenta respondentů. Rozdíly tak mohou být mezi jednotlivými rodinami značné. Velkou roli hraje především to, zda dítě nastupuje poprvé do školy, nebo zda může využít značnou část vybavení z předchozího roku.

Právě prvňáček bývá pro rodinný rozpočet podstatně náročnější, protože rodiče často začínají prakticky od nuly. Vedle běžných pomůcek pořizují aktovku nebo batoh, kompletní penál, přezůvky, sáček na tělocvik, výtvarné potřeby a někdy také další vybavení podle konkrétních požadavků školy. U starších školáků už mohou některé věci pokračovat do dalšího roku. Pokud je batoh stále v dobrém stavu, penál není poničený a dítě nevyrostlo z přezůvek nebo sportovního oblečení, může být nákup výrazně levnější.

Podle Silvie Mitvalské představuje začátek školního roku pro velkou část domácností poměrně významný jednorázový výdaj. Téměř 76 procent respondentů totiž překročilo částku dva tisíce korun za jedno dítě. Jednoduchou univerzální cenovku školní výbavy ale podle ní určit nelze. Výsledek ovlivňuje věk školáka i skutečnost, zda rodina právě letos musí pořizovat některou z dražších věcí.

Účet nevytváří jedna drahá věc, ale desítky menších nákupů

Rodiče přitom často nezaskočí cena jednoho konkrétního výrobku, ale množství věcí, které se během nákupu postupně nasčítají. Sešity, obaly, pera, tužky, pastelky, fixy, lepidla, nůžky nebo pomůcky na výtvarnou výchovu mohou jednotlivě působit jako drobné položky. Jakmile se ale přidá penál, přezůvky, oblečení na tělocvik, láhev na pití, svačinový box nebo nový batoh, dostává se účet snadno do několika tisíc korun.

Výslednou cenu školního startu proto výrazně ovlivňuje životnost věcí, které dítě už doma má. Spotřební vybavení je potřeba obnovovat pravidelně, protože sešity se zaplní, pera vypíšou, tužky zkrátí a výtvarný materiál spotřebuje. Naproti tomu kvalitní penál, přezůvky nebo školní batoh mohou při dobrém zacházení vydržet podstatně déle.

Právě kombinace spotřebních pomůcek s příležitostnými většími nákupy vysvětluje značné rozdíly mezi rodinami. Domácnost, která letos pouze doplní základní potřeby, může školní září zvládnout za několik tisíc korun. Pokud však dítě potřebuje současně nový batoh, boty a například sportovní oblečení, konečný účet může snadno přeskočit hranici pěti tisíc.

Batoh rodiče většinou nekupují na jediný rok

Jednou z nejdražších položek bývá tradičně školní aktovka nebo batoh. Z průzkumu ale vyplývá, že naprostá většina rodičů jejich každoroční obměnu nepovažuje za nutnost. Nový batoh automaticky s každým školním rokem kupuje pouze 9,9 procenta domácností.

Nejpočetnější skupina rodičů, celkem 32 procent, pořizuje nový batoh zpravidla jednou za dva až tři roky. Dalších 23,6 procenta odpovědělo, že nový model kupuje většinou každý rok, nikoli však automaticky. U 19,2 procenta respondentů rozhoduje především věk dítěte a jeho aktuální potřeby.

Dalších 15,3 procenta rodičů přistupuje k batohu ještě praktičtěji a nechává dítě používat jeden model tak dlouho, dokud mu velikostně vyhovuje a zůstává v dobrém technickém stavu. Pro značnou část domácností je tak školní batoh spíše několikaletou investicí než pravidelným zářijovým nákupem.

Právě tento přístup může rodinám pomoci výdaje mezi jednotlivými roky rozložit. Jestliže jeden rok rodiče investují do kvalitnější aktovky, následující září už tuto část rozpočtu řešit nemusí. Podobně mohou několik sezon vydržet například pouzdra, některé výtvarné pomůcky nebo vybavení na tělocvik.

Nejvíce rodičů se snaží ušetřit právě na aktovce

Přestože batoh nemusí být každoroční položkou, právě u něj rodiče nejčastěji hledají možnost úspory. Na školním batohu nebo aktovce se podle průzkumu snaží nejvíce šetřit 27,9 procenta respondentů. Těsně za nimi ale skončila poměrně překvapivá skupina. Celých 25,9 procenta rodičů uvedlo, že při nákupu školních potřeb cíleně nehledá místo, kde by mohli ušetřit.

Na penálu, pouzdrech a dalších doplňcích se snaží snížit výdaje 17,4 procenta rodičů. Přezůvky, oblečení a další školní vybavení označilo 15,1 procenta dotázaných a psací či výtvarné potřeby 13,7 procenta respondentů.

Výsledky tak naznačují, že část rodičů neřeší úsporu prostřednictvím hledání nejlevnějšího výrobku, ale spíše omezením nákupů pouze na to, co dítě skutečně potřebuje. Pokud je například loňský penál zachovalý a batoh stále velikostně vyhovuje, není důvod pořizovat nový pouze kvůli změně školního roku.

Jan Chalupný v této souvislosti upozornil, že právě možnost používat některé věci opakovaně může být pro rodiny důležitější než rozdíl několika desítek korun při samotném nákupu. Z výsledků je podle něj patrné, že nezanedbatelná část domácností nepovažuje za hlavní prioritu hledání absolutně nejnižší ceny.

U batohu nemusí být nejnižší cena tou nejlepší volbou

Právě při výběru školního batohu však odborníci upozorňují, že samotná cena by neměla být jediným kritériem. Na pohled podobné modely se mohou lišit vlastní hmotností, konstrukcí zad, délkou a možnostmi nastavení popruhů nebo celkovými rozměry.

Fyzioterapeutka Lucie Ternová upozornila, že nevhodně vybraný nebo příliš těžký batoh může ovlivnit způsob, jakým dítě při chůzi zátěž kompenzuje. Školák se může více předklánět, zvedat ramena nebo jinak měnit držení těla, čímž se může zvyšovat zatížení zad a krční oblasti.

Výběr pouze podle věku nebo ročníku rovněž nemusí fungovat. Dvě stejně staré děti mohou mít odlišnou výšku, délku trupu, šířku ramen i celkovou stavbu těla. Model, který jednomu školákovi sedí bez problémů, tak může být pro druhého příliš dlouhý nebo široký.

Při výběru je proto vhodné, aby si dítě batoh skutečně vyzkoušelo a rodiče správně nastavili délku popruhů. Ideální je ověřit jeho pohodlnost také s přiměřenou zátěží, protože prázdný batoh může na zádech působit výrazně jinak než ve chvíli, kdy jsou uvnitř učebnice, sešity, penál, svačina a láhev s pitím.

Kvalitně vybraný batoh navíc nemusí znamenat každoroční investici. To ostatně potvrzují i samotní rodiče, z nichž pouze desetina pořizuje nový automaticky s příchodem každého dalšího školního roku.

První školní den účet za pomůcky neuzavírá

Nákup na konci srpna navíc představuje pouze část skutečných nákladů, které budou rodiny během školního roku řešit. Některé požadavky se rodiče dozvědí až během prvních dnů výuky, kdy jednotliví učitelé upřesní typy sešitů, potřeby na výtvarnou výchovu, pracovní pomůcky nebo jiné vybavení pro konkrétní předměty.

Zářijový účet proto pro mnoho domácností prvním školním dnem rozhodně nekončí. K předem nakoupené výbavě mohou během několika následujících dnů přibýt další sešity, speciální pomůcky nebo vybavení, které na původním seznamu vůbec nebylo.

Další menší nákupy pokračují i v průběhu roku. Děti pera ztrácejí nebo vypisují, pastelky a tužky se postupně spotřebují, sešity zaplní a některé věci se poškodí. Předškolní nákup za několik tisíc korun je tak pouze první částí celoročních nákladů.

Silvie Mitvalská upozornila, že průzkum zachycuje především období před zahájením školního roku, nikoli všechny částky, které rodiče vydají v dalších měsících. Současně je ale patrné, že rodiny dokážou část nákladů rozložit mezi několik let právě tím, že dražší vybavení neobměňují bez skutečné potřeby.

Kolik rodiče letos zaplatili

Největší skupinu tvořili rodiče s výdajem mezi 2001 a 3000 korunami, kterých bylo přibližně 33 procent. Zhruba 24 procent domácností zaplatilo mezi 3001 a 5000 korunami a dalších 18 procent překročilo pětitisícovou hranici. Mezi 1001 a 2000 korunami se vešlo přibližně 14 procent respondentů a do tisíce korun deset procent.

Také přístup k batohům potvrzuje, že rodiče hledají způsoby, jak školní náklady rozložit. Třetina domácností pořizuje nový batoh přibližně jednou za dva až tři roky, čtvrtina jej mění většinou každý rok a u zhruba pětiny rozhoduje aktuální věk a potřeby dítěte. Patnáct procent používá jeden batoh tak dlouho, dokud dítěti vyhovuje, zatímco každý rok jej automaticky mění pouze desetina rodičů.

Začátek školního roku tak sice zůstává obdobím, kdy rodinné rozpočty dostávají zabrat, samotná výše nákladů se ale může mezi domácnostmi dramaticky lišit. Rozhodující není jen cena sešitů a tužek, ale především to, kolik dražších věcí je právě v daném roce nutné obměnit. Pro rodinu, která využije loňský batoh, penál i přezůvky, může být letošní září výrazně levnější než pro rodiče prvňáčka, kteří musí kompletní výbavu pořizovat poprvé.