Stačí udělat správný krok jednou za tři roky. Důchod pak může být výrazně vyšší než si myslíte
Mnoho lidí bere odchod do důchodu jako pevně daný okamžik, který nastane v den dosažení důchodového věku. Jenže právě tady se často dělá chyba, která může připravit o stovky korun měsíčně. Ve skutečnosti totiž záleží i na tom, zda člověk stihne uzavřít další celý započitatelný rok pojištění.
Kolem důchodů koluje spousta polopravd. Jednou z nich je i představa, že výše penze je už v zásadě daná a běžný člověk s ní nemůže nic udělat. Jenže v některých situacích se dá výsledek ovlivnit víc, než si lidé myslí. Nejde o žádnou kouzelnou fintu, ale o správné načasování odchodu do penze. A právě to je věc, kterou velká část budoucích důchodců podcení.
Starobní důchod se nepočítá jen z celoživotních výdělků. Významnou roli hraje také doba pojištění, tedy počet let, které se do nároku a výpočtu započítají. U každého celého roku se důchod navyšuje o 1,5 procenta z výpočtového základu. A právě slovo celého je naprosto zásadní. Pokud člověk odpracuje například 39 let a 350 dní, systém to nebere jako téměř čtyřicet let.
Pozor na to, co se do důchodu počítá
Započítá pouze 39 celých roků a těch zbývajících 350 dní mu jednoduše propadne bez přímého efektu na výši penze. Na tom je dobře vidět, proč není rozumné odcházet do důchodu automaticky v první den, kdy to zákon dovolí. U části lidí se totiž vyplatí počkat několik dnů nebo týdnů, aby se uzavřel další celý rok pojištění.
Takové rozhodnutí pak může přinést navýšení důchodu v řádu stovek korun měsíčně. A to není zanedbatelný rozdíl, zvlášť když jde o příjem, který člověk pobírá dlouhé roky. Zajímavé je, že nejde jen o setrvání v práci. V některých situacích může pomoct i krátká evidence na úřadu práce, pokud tím člověk překlene chybějící dobu do dalšího celého roku.
Samozřejmě vždy záleží na konkrétní životní situaci a na tom, co se do pojištění započítává. Ale právě proto má smysl plánovat důchod s předstihem a neponechávat rozhodnutí na poslední chvíli. Mnoho lidí o tom vůbec neví. Soustředí se na důchodový věk, případně na orientační částku, ale už neřeší, že několik chybějících týdnů může mít dlouhodobý finanční dopad.
Přitom nejde o složitou strategii. Jde spíš o to dívat se na odchod do penze ne jako na datum v kalendáři, ale jako na rozhodnutí, které je dobré sladit s vlastní odpracovanou dobou.
Inflace a životní náklady se zvyšují
Pro rok 2026 je to důležité o to víc, že lidé jsou citlivější na každou stokorunu navíc. Náklady na bydlení, energie i běžný provoz domácnosti zůstávají vysoké a penze je pro většinu seniorů hlavním příjmem. Přijít zbytečně o částku, kterou bylo možné získat jen lepším načasováním, je škoda.
To samozřejmě neznamená, že každý má zůstávat v práci za každou cenu. Někdo už zdravotně nemůže, jiný je vyčerpaný nebo má rodinné důvody. Ale právě proto se vyplatí mít o své situaci přesná data. Stačí vědět, kolik pojištěných roků člověk má, kolik mu chybí do další hranice a zda se vyplatí ještě krátce vydržet.
V důchodech často rozhodují detaily, které se na první pohled tváří nenápadně. Jeden celý rok pojištění navíc je přesně ten typ detailu, který může vypadat jako formalita, ale ve výsledku znamená reálné peníze každý měsíc. A u příjmu, ze kterého má člověk žít dlouhodobě, už to rozhodně formalita není.