Halina Pawlowská otevřeně promluvila o důchodu. Bez práce by podle svých slov nevyžila

Halina Pawlowská má za sebou období, které by mnoho lidí přimělo zpomalit. Po vážných zdravotních komplikacích skončila v nemocnici a její stav byl natolik vážný, že bojovala o život. Dnes je ale zpět mezi lidmi, natáčí, píše a otevřeně říká, že samotný důchod by jí na běžný život nestačil.

Když člověk projde zdravotním kolapsem, často začne přemýšlet, co všechno ještě zvládne a co už by měl pustit. U Haliny Pawlowské to ale dopadlo jinak. Spisovatelka a moderátorka se po těžkých potížích s plícemi znovu vrátila k práci a dává jasně najevo, že pracovní rytmus pro ni není jen otázkou peněz, ale i smyslu a kontaktu s lidmi.

Po kolapsu plic přišla dlouhá rekonvalescence

Pawlowská před časem skončila v nemocnici kvůli kolapsu plic. Její stav byl natolik vážný, že se dostala na ARO. V podcastu Čestmíra Strakatého popsala, že šlo o chvíle, kdy jí skutečně šlo o život. Návrat do běžného fungování proto nebyl rychlý ani jednoduchý. Rekonvalescence byla dlouhá a vyžadovala hodně sil.

Přesto se dokázala vrátit k věcem, které jsou s ní dlouhodobě spojené. Znovu natáčí svůj rozhlasový pořad Omeletky a dál se věnuje psaní knih. Nedávno jí vyšla už 42. kniha, v níž zůstává věrná humoru, nadhledu a příběhům ze života, na kterých si vybudovala výrazné místo u čtenářů.

Důchod jí podle jejích slov nestačí

Vedle zdraví ale Pawlowská otevřeně promluvila také o penězích. Uvedla, že celý život slušně vydělávala, platila vysoké daně i povinná pojištění, a právě proto ji výše důchodu zklamala. Vzhledem k současným cenám ji považuje za nízkou a přiznává, že by jí na běžný život nestačila.

Práce pro ni ale není jen nutnost. Sama říká, že ji nebaví život bez povinností. Potřebuje vydělávat, být mezi lidmi a mít kolem sebe aktivitu, která ji drží v chodu. Sama sebe proto vnímá jako pracující důchodkyni. Zároveň připomíná, že státu na odvodech často zaplatí víc, než kolik se jí vrací zpět.

Ani po náročném období ale nežije jen prací. Volný čas nejraději tráví s rodinou, povídá si s vnukem nebo si užívá klid na terase. Právě tam je vidět druhá stránka jejího života. Po vážném zdravotním varování zůstává aktivní, ale zároveň si umí dopřát obyčejné chvíle, které člověku po podobné zkušenosti mohou připadat mnohem cennější než dřív.