Dva lidé mají stejně vysoký důchod. Po zaplacení bydlení ale jednomu zbývá sotva polovina
Dva senioři mohou každý měsíc dostávat stejný důchod, a přesto hospodařit s úplně jinou částkou. Rozhodující je především bydlení, které může jednomu ukrojit několik tisíc korun, zatímco druhému více než polovinu penze. Rozdíl dále prohlubují energie, zdravotní výdaje nebo skutečnost, zda senior žije ve vlastním, nebo platí nájem.
Rozdíl ukazuje jednoduchý model dvou samostatně žijících seniorů, kteří shodně pobírají starobní důchod 22 000 korun měsíčně. První bydlí ve vlastním menším bytě v okresním městě a za fond oprav, služby, elektřinu, plyn a další pravidelné výdaje spojené s bydlením zaplatí přibližně 7 200 korun měsíčně. Po uhrazení bydlení mu tak zůstane 14 800 korun.
Pokud dalších 5 500 korun vydá za potraviny, 700 korun za léky a zdravotní potřeby, přibližně 800 korun za telefon, dopravu a další služby a tisíc korun si ponechá na běžné výdaje domácnosti, stále má určitou rezervu na oblečení, opravy nebo neočekávané platby. Nejde přitom o luxusní hospodaření, ale rozpočet ještě poskytuje prostor pro jednorázový větší výdaj. U seniora s vlastním splaceným bydlením proto může i běžná penze znamenat relativně stabilní finanční situaci.
Největší rozdíl vytváří bydlení
Druhý senior má stejných 22 000 korun, ale žije sám v nájemním bytě. Za nájem zaplatí například 10 500 korun a dalších 2 000 korun za energie a služby, celkové náklady na bydlení tedy dosáhnou 12 500 korun. Po jejich zaplacení zbývá pouze 9 500 korun, tedy přibližně 43 procent původního příjmu.
Při stejných výdajích 5 500 korun za jídlo a například 900 korunách za léky a zdravotní potřeby zůstane 3 100 korun na telefon, dopravu, oblečení, hygienu, vybavení domácnosti a všechny mimořádné výdaje. Stačí oprava spotřebiče, vyšší vyúčtování energií nebo nový pár zimních bot a rozpočet se může během jediného měsíce dostat do minusu. Přestože mají oba senioři na výměru důchodu stejnou částku, jejich skutečná životní úroveň se výrazně liší.
Samotná výše důchodu proto nevypovídá o tom, jakou částku má senior skutečně k dispozici. Zásadní je zejména to, zda vlastní nemovitost bez hypotéky, bydlí v nájmu, žije s partnerem nebo hradí všechny náklady sám. Jednočlenná domácnost je v tomto směru znevýhodněná, protože se o fixní výdaje nemá s kým podělit. Elektřina, vytápění, internet nebo část poplatků přitom neklesnou na polovinu jen proto, že v bytě žije jeden člověk místo dvou.
Výraznou roli hraje rovněž lokalita, protože nájemní bydlení může být v Praze nebo ve větších městech podstatně dražší než v menších obcích. Právě rozdíly v cenách bydlení stát od října 2026 více zohledňuje také při stanovení částek používaných pro výpočet sociální pomoci.
S vysokými náklady na bydlení může pomoci stát
Výdaje na zdravotní péči mohou rozdíl dále zvětšit, přestože senioři mají u doplatků na hrazené léky zvýšenou ochranu. U lidí od 65 let činí roční ochranný limit započitatelných doplatků 1 000 korun a po dosažení 70 let klesá na 500 korun. Do limitu se však nezapočítává automaticky všechno, co člověk zaplatí v lékárně. Týká se pouze zákonem stanovené části doplatků za hrazené léčivé přípravky. Volně prodejné léky, vitaminy, některé zdravotnické potřeby nebo část doplatku nad započitatelnou hodnotu proto může pacient dál hradit ze svého.
Skutečné měsíční výdaje seniora na zdraví tak mohou být vyšší, než by samotná existence ochranného limitu naznačovala. Senior s drahým bydlením nemusí být odkázán pouze na vlastní důchod. V systému dávek státní sociální pomoci existuje složka určená právě na bydlení a nárok se posuzuje podle příjmů, majetkové situace domácnosti a uznatelných nákladů. Jednou ze základních podmínek je, že náklady na bydlení přesahují stanovenou část příjmu domácnosti.
Starobní důchodci přitom patří mezi takzvané zranitelné osoby, pro které systém počítá s vyšší ochranou. Od října 2026 se navíc normativní nájemné stanovuje podrobněji podle jednotlivých regionů, protože skutečné náklady na nájem se mezi různými částmi republiky výrazně liší. Nárok ani konkrétní výši podpory proto nelze určit pouze podle výše důchodu a každý případ je nutné posuzovat podle skutečné situace domácnosti.
Dva lidé s totožným příjmem mohou po zaplacení základních výdajů hospodařit s rozdílem několika tisíc korun každý měsíc. Velkou výhodu má senior se splaceným vlastním bydlením nebo ten, kdo se o náklady dělí s další osobou. Naopak člověk odkázaný na tržní nájem může vydávat na střechu nad hlavou více než polovinu penze ještě předtím, než koupí potraviny nebo léky. Právě disponibilní částka po odečtení nezbytných výdajů proto popisuje skutečnou životní úroveň přesněji než samotná částka uvedená na důchodovém výměru.