Instalatér ukázal, proč si účtuje dopravu i hodinu navíc. Lidé, kteří mu vyčítali faktury, najednou chápou

Když přijde na fakturu od instalatéra, mnohým zákazníkům naskočí stejný pocit. Položka za dopravu, k tomu hodina práce, kterou si nestihli pohlídat, a najednou je z výměny jednoho těsnění účet na pár tisíc korun. Snadno z toho vznikne dojem, že řemeslník si účtuje, co ho napadne, a že na každém kapajícím kohoutku vydělává jmění. Pohled z druhé strany montérek je ale o poznání složitější.

Lidé si rádi spočítají, kolik jejich instalatér asi vydělá. Když oprava u nich doma trvala hodinu a na faktuře svítí osm set korun za práci, k tomu dvě stě za dopravu a nějaký ten materiál, je to jednoduchá matematika. Pět takových výjezdů denně a živnostník má vyděláno přes pět tisíc za den. Za měsíc tak teoreticky vyfakturuje hodně přes sto tisíc jen za odvedenou práci. A závěr je pro řadu lidí jasný. Dělat instalatéra se musí vyplácet jako málokterá profese.

Realita je ovšem výrazně střízlivější. Vysoká sazba za výjezd totiž neznamená vysoký příjem. Martin K., který provozuje jednomužnou instalatérskou živnost ve městě do třiceti tisíc obyvatel, upozorňuje, že hodina, kterou napíše na fakturu, a hodina, kterou skutečně odpracuje, jsou dvě úplně jiné věci. „Když mám dobrý měsíc a nic se nezvrtne, dostanu se po zaplacení všeho a odložení peněz na daně na slušný plat. Ale ne na to, co si lidi myslí, když vidí tu cenu za hodinu,“ říká. Právě pohled na skutečné náklady často změní názor i lidem, kteří dosud reptali, že je práce řemeslníka předražená.

Proč na faktuře vůbec je doprava

Většině zákazníků vadí hlavně dvě věci. Položka za dopravu a to, že hodina práce nějak utekla. Přitom právě tady leží to, čemu málokdo rozumí. Instalatér totiž neprodává jen čas strávený nad ucpaným odpadem. Prodává celý výjezd i se vším, co k němu patří. Začíná to autem.

Dodávka plná nářadí, náhradních dílů a spojovacího materiálu je vlastně pojízdná dílna a její provoz něco stojí. Pohonné hmoty, pojištění, servis, opotřebení. K tomu se přidává čas na cestě, který nikdo nezaplatí přímo, ale řemeslník ho musí někam schovat, a tak skončí právě v ceně za dopravu. Když k vám jede přes celé město k ucpanému odpadu, klidně stráví čtyřicet minut popojížděním v koloně, hledáním parkování a stěhováním nářadí ze třetího patra bez výtahu. Vy zaplatíte hodinu práce, on jí ale na cestách a kolem ní odpracuje skoro dvě.

Když se zákazník zamyslí, většinou mu dojde, že si instalatér nenechá celou částku z faktury. Odečte nájem skladu, případně si vzpomene, že jde o podnikatele, a strhne odvody na zdravotní a sociální pojištění. I tak mu ale vyjde pěkná suma. Seznam toho, co musí sazba ve skutečnosti zaplatit, je ovšem mnohem delší.

Je tu zásoba materiálu, kterou musí mít neustále po ruce, aby nemusel u každé maličkosti jezdit do obchodu. Jsou tu nástroje, které nejsou levné a které se opotřebovávají nebo rovnou ničí. Je tu pojištění odpovědnosti za škodu, protože instalatér ručí za své dílo. Když po něm za měsíc praskne špatně utažený spoj a vytopí sousedy pod vámi, platí to on. K tomu se přidává pohotovost o víkendech a večerech, kterou málokdo ocení, dokud mu v sobotu v noci nezačne téct voda do bytu. A nad tím vším visí čas, který stráví papírováním, telefonáty, sháněním dílů a jízdou mezi zakázkami.

Příklad z živnosti ve středně velkém městě

Martin se s námi podělil o své měsíční výdaje i o to, co mu reálně zbyde. „Zažil jsem už chvíle, kdy jsem to chtěl celé zabalit a jít radši do montážní firmy za jistou výplatu,“ svěřil se. „Vedete vlastně malou firmu sám za sebe, jste poloprdokpláč mokrý ve výkopu nebo zalezlý v koupelně, kde se nedá ani otočit, a stejně občas přijde někdo s tím, že jsem drahej. To pak fakt zamrzí.“ Za hodinu práce si přitom účtuje 800 korun a za výjezd v rámci města 250 korun.

Čistý zisk je nižší, než by lidé tipovali

Největší pravidelné náklady tak Martinovi vyšplhají zhruba na 34 020 korun měsíčně. A to do nich nezapočítal pronájem malého skladu, který platí zvlášť, ani velké jednorázové výdaje, jako je nová profesionální čistička odpadů nebo výměna ojeté dodávky za jinou.

Tržbu má přitom hodně proměnlivou. Jsou týdny, kdy stíhá sotva odpovídat na telefony a výjezdy řetězí jeden za druhým. Pak ale přijdou dny, kdy ho nikdo nezavolá a on místo práce shání materiál a dohání papíry. Ve slušném měsíci se dostane zhruba na sto tisíc korun obratu. Po odečtení nákladů mu z toho zůstane kolem 65 tisíc. Z těchto peněz ale musí ještě odložit na daně a vytvořit si rezervu.

Největší zrádce? Hodiny, které nikdo nevidí

Martin přiznává, že po odečtení nákladů jde pořád o částku, se kterou se dá slušně žít. Vrásky mu ale dělá něco jiného. Jsou to hodiny, za které mu nikdo nezaplatí, přestože je odpracuje. Zákazník totiž platí za výsledek, ne za to, co k němu vede.

„Lidi vidí, že jsem u nich byl hodinu, a víc neřeší. Nevidí, že jsem k nim hodinu jel přes půl města, hodinu předtím sháněl díl, co zrovna neměli skladem, a pak ještě napsal fakturu a vyřešil reklamaci po někom jiném,“ vysvětluje. Stejně se mu nikam nepočítá čekání u dodavatele ani večerní telefonáty s lidmi, kterým někde kape voda a chtějí poradit zadarmo. A pak je tu pohotovost. O víkendu sice vyjede za vyšší sazbu, ale platí za to vlastním volnem a rozbitým nedělním obědem s rodinou.

A když do toho onemocní nebo si chce vzít dovolenou, situace je ještě tvrdší. Příjem rázem zmizí, ale pojištění, splátky a provoz dodávky běží dál. Tak skončí stejně jako řada živnostníků. I s plným diářem a slušnou hodinovkou si na delší dovolenou musí dlouho odkládat, a když přijde nečekaný výdaj, ukrojí si nakonec právě z toho mála volna, které mu zbylo.

Jeho náklady jsou vysoké

Provoz a pojištění dodávky: 9 000 Kč

Pohonné hmoty: 6 000 Kč

Minimální odvody za zdravotní a sociální pojištění celkem: 9 020 Kč

Skladovaný materiál a spojovací prvky: 5 000 Kč

Pojištění odpovědnosti za škodu: 1 500 Kč

Telefon, fakturační systém, software: 1 000 Kč

Obnova a oprava nářadí: 2 500 Kč