Amalgámové plomby končí. Pacienti ale bílou výplň nemusí mít vždy zdarma

Od roku 2026 se mění pravidla u zubařů. Amalgámové výplně postupně mizí a pacienti mají nárok na hrazenou náhradu, ne každá bílá plomba ale bude bez doplatku.

Návštěva zubaře se pro řadu pacientů mění. Amalgámové výplně, které byly dlouhá léta nejběžnější hrazenou variantou, končí. Místo nich nastupují bílé plomby, jenže neplatí jednoduché pravidlo, že každá bude automaticky zdarma. Rozhodovat bude typ kazu, použitý materiál i rozsah ošetření.

Od roku 2026 platí nová úprava úhrad ve stomatologii. Pacient u smluvního zubaře má mít i po ústupu amalgámu možnost ošetření hrazeného ze zdravotního pojištění. Zásadní změnou je, že základní bezplatnou výplní už nemá být tmavý amalgám, ale některá z jednodušších bílých náhrad.

Amalgám bude jen výjimkou

Důvodem změny je evropské omezení používání rtuti. Amalgámové plomby obsahují rtuť, a proto se od nich zdravotnictví postupně odklání. V Česku se jejich používání má od července 2026 výrazně omezit. Přípustné mají zůstat jen ve výjimečných případech, kdy to zubař vyhodnotí jako nezbytné kvůli konkrétním zdravotním potřebám pacienta.

Pro běžného pacienta to znamená, že se při vrtání kazu bude častěji řešit, jaký typ bílé výplně je vhodný a co z ní zaplatí pojišťovna. Nejde tedy jen o estetickou změnu, ale i o otázku ceny a životnosti zvolené varianty.

Nová pravidla počítají s tím, že pacient nezůstane bez nároku na základní ošetření. U jednodušších kazů má být plně hrazená jednovrstvá bílá výplň. Pojišťovna má hradit také další vybrané typy výplní, například cementové nebo skloionomerní materiály využívané u některých složitějších kazů.

Tady ale vzniká nejčastější nedorozumění. Výraz bílá plomba neoznačuje jednu jedinou službu za jednu cenu. Pod stejným laickým názvem se mohou skrývat jednodušší výplně i náročnější vrstvené fotokompozitní práce. Ty se liší materiálem, postupem, časem v ordinaci i výslednou cenou.

Pokud pacient bude chtít kvalitnější, rozsáhlejší nebo esteticky náročnější variantu, může se stát, že ji pojišťovna uhradí jen částečně, případně si ji pacient zaplatí podle ceníku ordinace. U složitějších výplní se v praxi mluví o částkách v řádu tisíců korun, podle rozsahu kazu a konkrétního pracoviště.

Zubař musí vysvětlit možnosti

Pacient by se neměl bát zeptat ještě před zákrokem. Prakticky je vhodné chtít vědět tři věci: zda existuje plně hrazená varianta, jaký materiál zubař doporučuje a kolik bude stát případná lepší výplň. U smluvního zubaře by pacient neměl být postaven před situaci, kdy jedinou nabízenou možností je placený zákrok bez vysvětlení hrazené alternativy.

Rozdíl může být například v tom, zda jde o malý kaz zachycený včas, nebo rozsáhlejší poškození zubu v mezizubním prostoru. U menšího kazu může stačit základní hrazená varianta. U většího poškození může zubař doporučit odolnější řešení, které už nemusí být celé zaplacené z veřejného zdravotního pojištění.

Na co si dát pozor při placení

Pokud pacient platí, měl by dostat srozumitelný účet. Ten má jasně uvádět, jaký výkon byl proveden, na kterém zubu a za co si ordinace účtuje peníze. Obecná položka typu plomba bez bližšího popisu je pro pacienta málo přehledná a ztěžuje ověření, zda nešlo o péči, kterou měla hradit pojišťovna.

Největší praktická změna tedy není v tom, že by lidé u zubaře vždy platili víc. Důležité je, že bezplatná výplň zůstává, ale nemusí odpovídat každé představě o moderní bílé plombě. Kdo chce mít jasno, měl by se na cenu a hrazenou variantu ptát předem, ideálně ještě před začátkem ošetření.