Stejná práce, jiný důchod. Při odchodu do penze rozhodují detaily, které lidé často přehlížejí

Výše starobního důchodu nezávisí jen na poslední výplatě. Rozhodují celé roky pojištění, výdělky od roku 1986, přepočítací koeficienty i redukční hranice. Jak ale naše redakce zjistila, mnoho lidí netuší, proč mají se svým kolegou rozdílnou výši penze, přestože vykonávali stejnou práci, za stejnou mzdu.
Dva lidé mohou celý život pracovat u stejného zaměstnavatele, brát podobnou mzdu, a přesto odejít do důchodu s rozdílnou částkou. Důchodový výpočet totiž není prostý součet výplat. Zohledňuje celé roky pojištění, staré výdělky přepočtené na současnou hodnotu, období bez příjmu i pravidla, která vyšší mzdy započítávají jen částečně.
Při plánování odchodu do penze se mnoho lidí dívá hlavně na poslední mzdu. Jenže právě ta může být zavádějící. Starobní důchod se nepočítá z několika posledních let, ale z dlouhého rozhodného období. U většiny dnešních žadatelů se sledují příjmy od roku 1986 do konce roku před přiznáním důchodu. Starší výdělky se do výpočtu běžně nezahrnují, ačkoliv odpracované roky jako doba pojištění význam mají.
Proč vysoký důchod může vyjít i při nižších příjmech
Na první pohled to může působit zvláštně. Člověk s nižšími výdělky někdy dostane důchod blízký průměru, zatímco jinému nepomůže ani výrazně vyšší mzda. Důvodem je kombinace solidarity a zásluhovosti. Systém sice bere v úvahu, kolik člověk vydělával a odváděl na pojištění, ale rozdíly mezi nízkými a vysokými příjmy výrazně tlumí.
V roce 2026 činí základní výměra důchodu 4 900 Kč měsíčně. Tato část je stejná pro všechny příjemce daného typu důchodu. Rozdíly mezi lidmi vytváří až procentní výměra, tedy zásluhová část. Do ní vstupuje osobní vyměřovací základ a získaná doba pojištění.
Právě proto může mít velký význam každý celý rok pojištění. U starobních důchodů přiznaných v roce 2026 se za jeden celý rok počítá 1,495 % výpočtového základu. Kdo získá například o dva celé roky pojištění více, může mít znatelně lepší výsledek než člověk se stejnou mzdou, ale kratší evidovanou dobou.
Výdělky před rokem 1986 lidé často přeceňují
Častý omyl se týká starších výdělků. Lidé, kteří v 70. nebo první polovině 80. let pracovali za tehdejší poměry za slušné peníze, někdy čekají, že se jim tato mzda projeví v penzi stejně jako pozdější příjmy. Zákon ale stanoví, že do rozhodného období se běžně nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986.
Neznamená to, že práce před rokem 1986 nemá žádný význam. Pokud byla řádně pojištěná, může se počítat do celkové doby pojištění. Neovlivní však běžně průměrný výdělek, ze kterého se stanovuje osobní vyměřovací základ. Výjimky existují hlavně u lidí, kteří by v běžném rozhodném období neměli alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem.
Tisíce z 90. let se nepřebírají v původní hodnotě
Další důležitý detail je přepočet starých příjmů. Výplata 8 000 Kč v 90. letech nemůže být při důchodovém výpočtu posuzována stejně jako 8 000 Kč dnes. Starší výdělky se proto přepočítávají pomocí důchodových koeficientů, aby se přiblížily dnešní mzdové úrovni.
Bez tohoto přepočtu by byli lidé s dlouhou pracovní historií znevýhodněni. Mzdy v ekonomice se za desítky let výrazně posunuly a nominální částka z minulosti by sama o sobě nedávala férový obraz o tom, jak si člověk ve své době vydělával. Koeficienty se stanovují každý rok a ovlivňují důchody přiznávané v daném roce.
Redukční hranice vysvětlují, proč vysoká mzda nepomůže tolik, jak lidé čekají
Osobní vyměřovací základ se při výpočtu ještě redukuje. V roce 2026 je první redukční hranice 21 546 Kč a druhá 195 868 Kč. Příjem do první hranice se u nových starobních důchodů započítává z 99 %. Část mezi první a druhou hranicí už jen z 26 %. K příjmům nad druhou hranici se pro výpočet důchodu nepřihlíží.
Praktický dopad je jednoduchý. Zvýšení celoživotního průměru z nízké mzdy na střední může důchod posunout výrazněji než další růst už vysoké mzdy. Člověk s nadprůměrnými příjmy tedy obvykle dostane vyšší důchod než člověk s nízkými příjmy, ale rozdíl nebude odpovídat rozdílu ve výplatách.
Stejná fabrika nestačí. Rozhodují absence, evidence i datum odchodu
Rozdílný důchod u lidí ze stejného pracoviště často vznikne kvůli detailům v evidenci. Někdo má započtené všechny roky, jinému chybí část zaměstnání, vojna, péče o dítě nebo starší pracovní poměr. Rozhodovat mohou i vyloučené doby, například období, která nemají zbytečně snižovat průměrný výdělek. Pokud jsou v evidenci chybně nebo chybí, výsledek se může změnit.
Význam má také datum přiznání důchodu. Pro každý rok platí nové redukční hranice a nové koeficienty. U lidí na hraně se proto vyplatí nesledovat jen samotný důchodový věk, ale také to, zda jim nechybí několik týdnů nebo měsíců do dalšího celého roku pojištění. Nedokončený rok se pro základní výpočet nepočítá stejně jako celý rok.
Předčasný důchod je samostatná kapitola
Kdo uvažuje o předčasném důchodu, měl by být opatrný. V roce 2026 je potřeba doložit alespoň 40 let důchodového pojištění a odejít lze nejvýše tři roky před řádným důchodovým věkem. Krácení procentní výměry činí standardně 1,5 % výpočtového základu za každých i započatých 90 dní. Při alespoň 45 letech pojištění platí poloviční krácení 0,75 %.
Krácení je přitom trvalé. Po dosažení řádného důchodového věku se předčasná penze automaticky nedorovná. Navíc do dosažení řádného věku platí omezení výdělečné činnosti a u předčasných důchodů je omezen i růst procentní části při valorizacích.
Co si zkontrolovat před žádostí
Největší chybou je řešit důchod až ve chvíli, kdy chce člověk skončit v práci. Vyplatí se předem zkontrolovat evidované doby pojištění, starší zaměstnání, náhradní doby a případné mezery. Pokud něco chybí, je lepší dohledat doklady včas, například pracovní smlouvy, evidenční listy, potvrzení o studiu, péči nebo vojenské službě.
Důchodový výpočet může na první pohled působit nesrozumitelně, ale jeho logika je jasná: nestačí poslední výplata ani počet let ve firmě. Rozhoduje celá pracovní stopa od roku 1986, přepočet starých mezd, redukce příjmů a každý skutečně získaný celý rok pojištění. Právě tyto detaily často určí, zda bude penze příjemným překvapením, nebo zklamáním.