Paní Marie, 74 let, má důchod 17 200 Kč. Každý měsíc z něj odloží 4 000 Kč a ukázala, na čem šetří

Sedmdesátičtyřletá Marie žije sama a každý měsíc hospodaří s důchodem 17 200 korun. Přesto se jí daří pravidelně odkládat 4 000 korun. Peníze si rozdělí hned po příchodu důchodu, nákupy plánuje dopředu a většinu jídel připravuje doma. Postupně si tak vytvořila rezervu přesahující 100 tisíc korun.

Marie si nastavila jednoduché pravidlo: část peněz, kterou chce ušetřit, nepovažuje za to, co zbude na konci měsíce. Čtyři tisíce korun oddělí hned poté, co jí přijde důchod. Na všechny běžné výdaje jí tak zůstává 13 200 korun. Z těch musí pokrýt celý následující měsíc, a proto si zbylé peníze rozděluje do obálek určených na jednotlivé druhy výdajů. Díky tomu průběžně vidí, kolik ještě může utratit, a nespoléhá pouze na zůstatek na účtu.

Právě tento systém jí pomáhá zabránit situaci, kdy se během prvních dnů po důchodu utratí větší část peněz a před další výplatou začnou v rozpočtu chybět. Nejde přitom o složité tabulky ani finanční aplikace. Marie pracuje s částkou, kterou má pro daný měsíc skutečně k dispozici, a větší výdaje se snaží předvídat. Pokud ví, že ji čeká například vyšší účet nebo mimořádný nákup do domácnosti, počítá s ním předem a ostatní útratu tomu přizpůsobí.

Velkou část rozpočtu hlídá při nákupech potravin

Jednou z oblastí, kde dokáže výdaje nejlépe ovlivnit, je jídlo. Marie většinu jídel připravuje doma a před nákupem si rozmyslí, co bude v dalších dnech vařit. Do obchodu tak nejde bez představy, co potřebuje, a omezuje nákupy potravin, pro které nakonec nemá využití. Právě malé a neplánované nákupy mohou během měsíce vytvořit překvapivě vysokou částku, zvlášť pokud člověk chodí do obchodu několikrát týdně a pokaždé přidá do košíku něco navíc.

Šetření v jejím případě neznamená, že by se vzdávala běžných potravin nebo kupovala pouze nejlevnější zboží. Hlavní rozdíl je v plánování. Vaří tak, aby suroviny využila i v dalších jídlech, a snaží se spotřebovat to, co už má doma. Podobně přistupuje k drogerii a dalším menším výdajům. Nekupuje zásoby jen proto, že je zboží právě v akci, pokud ho v dohledné době nebude potřebovat. Právě pravidelné drobné útraty považuje za část rozpočtu, kterou lze nejlépe držet pod kontrolou.

Rezerva už překročila sto tisíc korun

Při pravidelném odkládání 4 000 korun měsíčně přibude za rok do úspor 48 tisíc korun. Hranice 100 tisíc korun tak lze tímto tempem dosáhnout přibližně za dva roky a jeden měsíc, pokud není nutné z rezervy mezitím čerpat. Marie už tuto hranici překročila. Úspory pro ni nejsou penězi určenými k běžnému utrácení, ale rezervou pro větší neočekávané výdaje, které by se z jednoho měsíčního důchodu hradily obtížně.

Její příklad zároveň ukazuje, že samotná výše příjmu ještě neříká, kolik je konkrétní člověk schopný odložit. Rozhodující jsou také náklady na bydlení, energie, zdravotní výdaje a další pravidelné platby, které se mohou mezi seniory výrazně lišit. Rozpočet Marie proto nelze automaticky přenést na každého člověka s podobným důchodem. Princip, který používá, je ale jednoduchý: úsporu oddělit hned na začátku, zbytek peněz rozdělit podle výdajů a během měsíce průběžně kontrolovat, kolik ještě zbývá.