Na důchod čekali zbytečně. ČSSZ zamítla přes 50 tisíc žádostí a žadatelé nedostali ani korunu

Odchod do důchodu není automatický ani po dosažení důchodového věku. Rozhodující je také potřebná doba pojištění a správně vedená evidence. Čísla za rok 2025 navíc ukazují, jak velké množství žádostí Česká správa sociálního zabezpečení každoročně řeší.

Pro řadu lidí je dosažení důchodového věku okamžikem, se kterým automaticky spojují také začátek výplaty starobní penze. Český systém však funguje jinak. Samotný věk nestačí a žadatel musí splnit také další zákonné podmínky. Podle údajů zveřejněných Českou správou sociálního zabezpečení bylo v roce 2025 evidováno celkem 172 629 došlých žádostí o některý z druhů důchodů. Ve stejném roce bylo přiznáno celkem 120 791 důchodů.

Rozdíl mezi těmito hodnotami přesahuje 50 tisíc, nelze ho však automaticky považovat za počet zamítnutých žádostí. Jde o dva statistické údaje, které nemusí zachycovat totožný soubor řízení. Část žádostí mohla přejít do dalšího období a některá řízení mohla skončit jiným způsobem.

Nestačí jen dosáhnout důchodového věku

To je důležitý rozdíl především proto, že údaje mohou na první pohled působit mnohem dramatičtěji, než jaká je skutečnost. Statistická ročenka ČSSZ sleduje vyplácené, přiznané i zaniklé důchody a další části důchodové agendy, sama však z uvedeného rozdílu nedělá závěr, že více než 50 tisíc lidí dostalo zamítavé rozhodnutí. Jisté ale je, že ani dosažení stanoveného věku není zárukou, že člověk starobní důchod skutečně získá.

Pokud nesplňuje zákonné požadavky, může jeho žádost skončit zamítnutím a penze mu v požadovaném termínu přiznána nebude.Jedním z nejdůležitějších kritérií je potřebná doba důchodového pojištění. U lidí, kteří dosáhli důchodového věku po 31. prosinci 2018, činí standardní podmínka nejméně 35 let pojištění včetně započitatelných náhradních dob.

Existuje také možnost splnit podmínku prostřednictvím alespoň 30 let pojištění bez náhradních dob. Do pojištění se přitom nezapočítává jednoduše každý rok od dosažení dospělosti. Základem jsou především období zaměstnání a podnikání, při nichž bylo odváděno sociální pojištění, a zákon následně uznává také některé další situace jako náhradní doby. U předčasného starobního důchodu jsou pravidla ještě přísnější. Od října 2024 je pro jeho přiznání potřeba získat minimálně 40 let důchodového pojištění.

Potíže mohou nastat například tehdy, když má člověk ve své evidenci dlouhé mezery. Ne každé období bez zaměstnání se totiž započítá a komplikací může být také práce, ze které nebylo řádně odváděno pojistné. Samostatnou kapitolou jsou chybějící údaje v evidenci. Člověk může být přesvědčený, že má potřebný počet odpracovaných let, ale při kontrole zjistí, že ČSSZ některé starší zaměstnání neeviduje. Častěji se podobné problémy mohou týkat období před zavedením dnešního systému elektronických evidenčních listů, zaniklých zaměstnavatelů nebo situací, kdy nebyly potřebné dokumenty správě sociálního zabezpečení předány.

Evidenci je lepší prověřit několik let před důchodem

Právě proto není rozumné začít se o svou důchodovou historii zajímat teprve několik týdnů před plánovaným odchodem do penze. ČSSZ umožňuje lidem zkontrolovat údaje prostřednictvím Informativní důchodové aplikace. Ta ukáže evidované roky a dny pojištění, předpokládaný důchodový věk a také to, kolik doby člověku případně ještě chybí ke splnění podmínek pro starobní důchod. K dispozici je také služba Moje konto, přes kterou lze zobrazit evidované doby, upozornit na chybějící období nebo požádat o jejich prověření.

Pokud například chybí záznam o zaměstnání, může být potřeba doložit evidenční list důchodového pojištění, pracovní smlouvu, potvrzení o zaměstnání nebo jiné dokumenty. U dávno zaniklého zaměstnavatele může být dohledávání podkladů složitější, a právě proto se vyplatí nesrovnalosti řešit s několikaletým předstihem. Zamítnutá žádost navíc nemusí znamenat, že člověk na starobní důchod nedosáhne nikdy. V konkrétním případě může nárok vzniknout později po získání další doby pojištění nebo po splnění některé z dalších zákonných variant. Největším rizikem tak není samotné číslo ze statistiky, ale situace, kdy člověk až těsně před plánovaným odchodem zjistí, že jeho skutečná evidence vypadá jinak, než celá léta předpokládal.