Češi se musí připravit na další zdražování elektriky. Od září si většina domácností připlatí

Ještě před začátkem topné sezony přichází první varování, že období postupného zlevňování energií může být u konce. Některé ceníky už míří vzhůru a další dodavatelé mohou následovat. Domácnosti by proto měly věnovat pozornost hlavně tomu, kdy jim končí smlouva a za jakou cenu budou elektřinu či plyn odebírat dál.

Léto ještě neskončilo, na energetickém trhu se však už začíná výrazněji projevovat blížící se podzim a s ním i nová topná sezona. Dodavatelé postupně přehodnocují ceny, za které budou energie nabízet v dalších měsících, a první zákazníci se musí připravit také na zdražení. Výraznější změnu oznámil ČEZ, který od září upraví ceny části produktů pro stávající klienty, jimž končí dosavadní fixace a smlouva se jim bude prodlužovat. U elektřiny se má zvýšení pohybovat přibližně mezi šesti a sedmi procenty, u zemního plynu může dosáhnout až 19 procent. Zatím nejde o plošné zdražení všech produktů společnosti, změny se ale mohou stát signálem také pro další hráče na trhu.

Období výrazného zlevňování může končit

Energetický trh se v posledních měsících dostal do situace, kdy dodavatelé už nemají zdaleka tak velký prostor pro další snižování cen jako dříve. Někteří své nabídky upravovali průběžně a změny se nemusely dostat do takové pozornosti jako oznámení největších společností. Pokud však začne ceny výrazněji zvyšovat některý z dominantních dodavatelů, může následovat podobný vývoj také u konkurence.

Určité signály přicházejí rovněž od Energetického regulačního úřadu. Ten zvýšil indikativní cenová pásma u elektřiny i zemního plynu přibližně o čtyři procenta. Jde o orientační hodnoty, podle kterých mohou spotřebitelé posoudit, zda cena jejich dodavatele přibližně odpovídá současným podmínkám na trhu, nebo zda za energie platí zbytečně mnoho. Posun těchto pásem směrem vzhůru ukazuje, že se situace oproti předchozím měsícům změnila a další výraznější pokles cen už nelze považovat za samozřejmost.

Zákazníci se smlouvami na dobu neurčitou navíc nemusí automaticky patřit mezi vítěze jen proto, že jejich dodavatel zatím nové zdražení neohlásil. Právě u některých nefixovaných produktů mohou být obchodní ceny dlouhodobě vyšší a společnosti v nich mají dostatečnou rezervu na to, aby nemusely každý pohyb velkoobchodního trhu okamžitě promítat do ceníku. Domácnosti proto nemusí čekat na oznámení zdražení. Mnohem důležitější je porovnat svou současnou cenu s tím, co lze aktuálně získat jinde.

Evropa nemá zásobníky naplněné tak, jak by potřebovala

Jedním z hlavních problémů zůstává zemní plyn. Evropa se během letních měsíců tradičně snaží naplnit zásobníky před zimou, protože právě v tomto období bývá poptávka nižší a nákup plynu výhodnější. Letos však cena plynu zůstávala poměrně vysoko i během léta, což komplikuje vytváření levnějších zásob před začátkem topné sezony.

Za vývojem stojí několik faktorů najednou. Energetické trhy dál ovlivňuje válka na Ukrajině, napětí na Blízkém východě i celková geopolitická nejistota. Evropa je zároveň stále výrazně odkázána na dovoz, a každá komplikace v dodávkách se proto může rychle projevit v cenách. Nižší naplněnost zásobníků přitom sama o sobě neznamená, že by Evropě během zimy hrozil nedostatek plynu. Problém spočívá především v ceně, za kterou se zásoby podaří vytvořit. Pokud se během léta nenakoupí dostatek levnější suroviny, mohou dodavatelé později vyšší náklady promítnout do svých nabídek.

Blížící se topná sezona může tlak ještě zvýšit. V chladnějších evropských regionech se začíná topit už během září a podobnou situaci dobře znají také lidé žijící v českých horských oblastech. Několik studených týdnů přitom může spotřebu výrazně zvýšit. Klíčovou neznámou bude počasí během zimy. Pokud by přišlo delší období silných mrazů, zásoby plynu by ubývaly rychleji a ceny by se mohly dostat pod další tlak.

Vývoj zemního plynu navíc není důležitý pouze pro domácnosti, které s ním vytápějí. Plyn se používá také při výrobě elektrické energie, takže výraznější růst jeho ceny se může nepřímo promítnout také do trhu s elektřinou.

Plyn na burze je výrazně dražší než před několika měsíci

Čísla z velkoobchodního trhu zatím příliš důvodů k očekávání rychlého zlevnění nenabízejí. Zatímco v listopadu loňského roku se cena jedné megawatthodiny plynu pohybovala přibližně kolem 32 eur, nyní se dostává nad hranici 60 eur. A to v období, kdy bývají ceny kvůli nižší sezonní spotřebě zpravidla příznivější.

Směrem vzhůru se vydala také elektřina. Od začátku roku její velkoobchodní cena vzrostla o více než 20 eur za megawatthodinu. Vývoj na burzách se samozřejmě nepromítá do účtů domácností ze dne na den. Dodavatelé nakupují energie s předstihem a část spotřeby svých zákazníků mají zajištěnou několik měsíců nebo dokonce let dopředu. Právě proto mohou mít dvě společnosti ve stejnou chvíli výrazně rozdílné nabídky.

Někteří dodavatelé například stihli nakoupit větší objem plynu ještě před výrazným zhoršením situace na Blízkém východě. Díky tomu mohou stále nabízet ceny, které jsou pod současným průměrem trhu. Takové zásoby však nejsou neomezené a po jejich vyčerpání mohou nové ceníky začínat na vyšších úrovních.

Rozdíly mezi nabídkami jsou stále v řádu stovek korun

Právě současné rozdíly mezi dodavateli mohou být pro domácnosti důležitější než samotné zprávy o zdražování. Na trhu lze stále najít nabídky plynu pod hranicí 900 korun za megawatthodinu bez DPH, zatímco český průměr se pohybuje přibližně kolem 1300 korun. U domácnosti s vyšší spotřebou tak rozdíl může během roku znamenat několik tisíc korun.

Nejnižší nabídky však nemusí být dostupné dlouho. Některé společnosti už část svých nejvýhodnějších produktů stáhly nebo vyprodaly a nové smlouvy nabízejí za vyšší cenu. Domácnost, která bude s rozhodnutím čekat několik měsíců, proto nemusí na trhu najít stejné podmínky jako nyní.

Fixace může dávat smysl, není ale vhodná automaticky pro každého

Pozornost by měli současnému vývoji věnovat především lidé, kterým během několika příštích měsíců končí stávající smlouva nebo cenová fixace. Novou smlouvu lze u řady dodavatelů sjednat s několikaměsíčním předstihem, běžně například půl roku před ukončením současného kontraktu. Zákazník si tak může zajistit cenu dopředu a vyhnout se tomu, že bude nabídku řešit až ve chvíli, kdy budou sazby vyšší.

V současných podmínkách může dávat smysl také dvouletá nebo tříletá fixace, zejména pokud se podaří získat cenu výrazně pod průměrem trhu. Po dobu fixace by se případné další zdražování obchodní části ceny zákazníka netýkalo. Na druhou stranu není vhodné podepisovat dlouhodobý kontrakt pouze ze strachu, že energie budou dražší. Rozhodující je konkrétní cena, délka závazku, podmínky smlouvy i případné sankce za její předčasné ukončení.

Domácnosti by si proto před topnou sezonou měly zkontrolovat poslední vyúčtování a smlouvu, zjistit cenu za megawatthodinu a především datum, kdy končí současná fixace. Teprve následně má smysl porovnávat nové nabídky. Pokud je současná smlouva výrazně dražší než ceny dostupné na trhu, může být změna dodavatele nebo produktu cestou k citelné úspoře.

Zářijové změny zatím neznamenají návrat k energetické krizi ani plošné prudké zdražování. Ukazují však, že několik let trvající trend postupného zlevňování může narazit na své dno. Vývoj cen plynu, zásoby před zimou, geopolitická situace i počasí budou v dalších měsících rozhodovat o tom, zda se zdražování rozšíří také k dalším dodavatelům. Pro domácnosti je proto právě nyní vhodná chvíle zjistit, kolik skutečně platí a zda jejich současná smlouva odpovídá podmínkám na trhu.